 |
|
|
|
Když jsem se letos hlásil na tento závod přemýšlel jsem, jestli jsem se trochu nezbláznil. Výmluvná totiž byla statistika všech tří předchozích ročníků, kterých jsem se účastnil: 2008 - přetržený řetěz na 12. km, 2009 - defekt na 28. km, 2010 - přetržený řetěz na 42. km. Nicméně rozhodl jsem se spoléhat na tvrzení kolegy z práce, který vypozoroval, že průšvihy se mi dějí čím dát tím později v závodě, a tudíž to jednou do cíle musí vydržet. >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Když mi psal Honza Pudivítr před pár měsíci, že se chystá na jakýsi Sázavský Blizák, říkal jsem si, že bych týden po Jedovnicích mohl těch 40km nějak ujet. >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Letošní Jedovnice se jely v rámci multisport festivalu, takže poprvé v jejich historii se nejela dlouhá trasa a samotný maraton startoval až odpoledne. Tomu jsem přizpůsobil i čas odjezdu z Prahy. >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Před maratonem se má člověk rozběhat, ale asi by to neměl být stresovaný běh od autobusové zastávky k autobusové zastávce. >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Na nejrychlejší půlmaratonskou trasu, kterou v republice znám, jsem se vydal s tím, že jestli nezaběhnu pod 1:50, tak snad na pražský maraton ani nenastoupím. >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Svůj blog k tomuto závodu začnu tím, že se mi líbí. >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Na tento závod jsem se vydal pro otestování formy po zimě. Vzhledem k malým naběhaným objemům jsem si žádné iluze nedělal.>>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
O starých lidech se říká, že jsou opatrnější. Například kvůli tomu, že mají větší strach ze zlomenin kostí a patrně i z delšího pobytu v nemocnici. Z tohoto pohledu jsem byl na letošním GT Zaskar opravdovým starcem.>>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Loni mi tak nějak přebývala dovolená, tak jsem několik volných dní věnoval tomu, že jsem si projížděl trasy závodů, které jsem ještě nejel, podle GPS záznamů (vzhledem k tomu, že mám bezmapový GPS, to bylo někdy dost zábavné). Ze tří závodů (Trans Brdy, Ještěd, Permoník) se mi nejvíc zalíbil Ještěd Tour. >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Tímto se omlouvám všem závodníkům, kteří si kolem 41. kilometru závodu vyslechli část mého nejpokleslejšího slovníku. >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Letos jsem vzhledem k nenatrénovanosti vynechal Pražský půlmaraton, a protože jsem si chtěl na půlmaraton vylepšit čas a konečně ho dát pod 1:50, vydal jsem se do Pardubic na jednu z nejrychlejších tratí v republice. >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 1
Druhá desítka roku dvacet deset mě už zastihla bez sněhu. To byl slibný začátek. >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Už to skoro vypadalo, že zima to vzdala a že svůj první běžecký závod roku (6. března) už poběžím víceméně v jarním počasí. Pak ale pár dní před startem začalo sněžit. >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Když jsem v sobotu 12. září vyrážel z Prahy do Jedovnice, byl jsem dobře naladěný. Měl jsem čerstvě seřízené kolo, které jsem předtím pochroumal při tréninku, cítil jsem se dobře vyspalý a navíc počasí se tvářilo docela dobře.>>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Není to tak, že bych se na poslední chvíli přihlásil, spíš od rána do startu to bylo vše na poslední chvíli. >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Nene, neurval jsem znovu řetěz stejně jako vloni. Ta deja vu byla jinde. I když s tím loňským defektem taky trochu souvisí. >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Jako snad u každého amatérského běžce se i můj názor na maratonskou trať vyvíjel postupně. Ještě před pěti lety, kdy jsem se vrátil k pravidelnému běhání po dlouhé pauze (naposledy jsem pravidelně běhal, když jsem byl na škole), říkal jsem si, že 42 kilometrů je prostě strašně moc a můžou to běžet jen úplní blázni.>>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 4
Na svůj poslední závod své hobby sezóny jsem se velmi těšil. Jedovnice je vždycky velmi kvalitně připravená a trať je velmi pěkná. Relativně dlouhé sucho také slibovalo nadstandardně rychlý závod. S bráchou jsme přijeli do Jedovnice s dostatečným předstihem (tvrdil nějaké divné věci o tom, že jsem snad jel z Bílovic rychle, což je pěkný nesmysl, protože neznám opatrnějšího řidiče, než jsem já). >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Letos mě brácha přemluvil, abych si s ním dal Jevišovku. K tomu pomohlo především to, že Mattoni Night Grand Prix se letos koná až druhý víkend září. Proto jsem se rozhodl dát si rozcvičku před Jedovnicí. Že bude závod rychlý vyplývalo už z jeho profilu a navíc tomu nahrávalo sucho. Však také na stránkách Kolo pro život je k tomu vydán článek Letecký den v Jevišovce. I když, létalo se tam pomaleji, než se ve článku uvádí. >>Pokračování<<
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl vyzkoušet si delší trasu na tomto výborném závodě, byl ten, že už mě několik let bratránek - bývalý vrcholový biatlonista - láká na 125km dlouhé Rally Sudety. Maraton Podkrkonoším jezdí i organizátor Rally Sudety a sám ho hodnotí jako dobrý trénink na jeho závod. Chtěl jsem tedy vědět, jestli jsem schopen ujet aspoň těch 90km ... >>pokračování<<.
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Šlapu do prvního kopce, přehazuju na nižší tác a najednou se ozve rána. Záběr je nulový a proto usuzuji na spadlý řetěz. Za mnou se ozve jiný bajker: "Tak a skončil jsi." To opravdu nezní dobře. více ...
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Vyrobil jsem popis (včetně mapek a fotek) své oblíbené cyklotrasy. Naleznete ho zde.
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Těžko by někdo z nepražáků očekával, že by v Praze bylo možno hledat dobré terény pro horské kolo. Opak je pravdou. Jižní část Prahy a především místa jižně od Prahy jsou rájem pro MTB. Do placu zde dávám trasu, kterou jsem si dal včera (23. září 2007).
Trasa začíná u nádraží v Praze-Radotíně, kam se za mírný poplatek ČD pohodlně dostanete vlakem (máte-li měsíční kupón na ježdění PID, platíte jen za kolo - síťová jízdenka na kolo na vození kola po celý den mě stála 50 Kč). Z radotínského nádraží se vydáte po směru jízdy vlaku, na první křižovatce zahnete doleva, na světelné křižovatce doprava, projedete rovně přes přechod pro chodce řízený semoforem a na dalších semaforech doprava. Na další (neosemaforované) křižovatce doleva a čeká vás první zahřívací stoupání - zatím ještě po asfaltu (při vjezdu na mostek je dobré se rozhlédnout, není-li poblíž policista, aby to nebylo za body - je tam zákaz vjezdu). Kus za mostkem přejedete křižovatku a po pravé straně vás čeká první kamenité stoupání, kde se již napojujete na červenou turistickou trasu, které se budete držet až do Svatého Jana pod Skalou. Za mokra je to stoupání dost těžké. (V protisměru jdoucí pán se mě ptal, jestli to vyjedu, odpověděl jsem, že doufám - zadařilo se.)
Po vyšlapání kopce vás čeká rovinka a objetí závory. Po překřížení silnice 101 (turistická trasa na druhé straně silnice pokračuje o cca 30-50 metrů výše) vás čeká pohodová část po jednostopé cestě. Ta po čase přejde ve dvoustopou a vyjede na volné prostranství, kde musíte udělat obrat o téměř 180 stupňů (značka je na sloupu naproti vám cca 30 m od vás). Kolem ohrady pro koně (zde opatrně, některá místa jsou nepřehledná a chodí tam rodiny s kočárky) se dostanete na rozcestí, kde odbočíte na Kulivou horu. Z rozcestí pod Kulivou horou vás čeká rychlý, technicky nenáročný sjezd do Solopisk. Odtud po velmi krátkém asfaltovém intermezzu trochu intenzivnější stoupání na asfaltku před Vonoklasy. Vonoklasy projedete po rychlé asfaltce a kolem fotbalového hřiště se dostanete na sjezd, který začne být technicky zajímavý po jedné křižovatce lesních cest. Tento sjezd vás dovede do vesničky Karlík a po přejezdu do berounského okresu pokračuje cesta delším, ale ne výrazně intenzivním stoupáním do Mořinky.
Po projetí Mořinky se dostanete na křižovatku T. Zde stejně, jako agent Mulder v Aktech X budete pokračovat rovně. Kolem závory a podél pole (cesta nevede za roští). Po mírném stoupání, objetí kupy hnoje a přejezdu silnice vás čeká rychlý sjezd do Karlštejna. V Karlštejně se propletete kolem turistů loudajících se na hrad a od hradu pokračujete sjezdem po červené (opatrně, nesejmout turisty ... ). Následuje delší stoupání a sjezd k rozcestí se žlutou turistickou značkou.
Na tomto rozcestí musíte udělat důležité rozhodnutí - jestli pojedete dál po červené a budete na několika místech přenášet, nebo jestli sjedete rovnou do Srbska. Já pokračoval po červené a musel jsem na několika místech přenášet po mokrých kamenech. Jednou jsem potkal v protisměru turisty a dostal jsem se do svízelnější situace, naštěstí jedna paní v protisměru byla hodná, a podržela mi kolo, abych se z této situace dostal. Po několika nepěkných přechodech vás však čeká úzká kamenitá dobře jetelná cesta až k přejezdu další silnice.
Zde začíná sice jetelný, ale velmi náročný terén. Nejdříve si dáte technicky náročný sjezd, následovaný intenzivním stoupáním. Po něm je další sjezd, který přejde v něco jako koryto potoka s klouzavými kameny (ač nerad přiznávám, že zde jsem radši kousek šel). Sjezd končí ve Svatém Janovi pod Skalou. Odtud se vydáte po asfaltu po žluté do Berouna - Hostimi (zde je taková příjemná malá hospůdka, kde jsem se napil a posvačil) a dále pak po žluté do Srbska.
V Srbsku přejedete přes řeku a od nádraží pokračujete po žluté trase. Po krátkém asfaltu vás čeká intenzivní stoupání na Kodu (nenechte se zmást, cesta tam opravdu vede po relativně nevýrazných vyjetých stopách přes sad). Na rozcestí s modrou trasou pokračujete směrem na Liteň. Po dalším stoupání vás čeká téměř rovinaté intermezzo a po něm delší asfaltový úsek přes Korno a po krátkém přerušení opět asfalt přes Liteň, Svinaře a Halouny (mezi Litní a Halouny je v jednom úseku modrá vedena dvěma způsoby - starý, přes jeden sjezd přerušený tratí a nový po asfaltových serpentýnách).
Za Halouny vás čeka intenzivnější a technicky náročné stoupání k jezírku a odtud pokračujete po žluté a modré dohromady po technicky náročném sjezdu. Po oddělení značek jsem osobně jel po žluté rychlý sjezd do Řevnic. Budete-li mít ještě přebytek sil, můžete se vydat nahoru po modré a dát si ještě techničtější úsek. Z Řevnic jsem se už vracel vlakem.
Celkově jsem najezdil 52 km i s mírným blouděním, čili reálná délka trasy je někde kolem 49 km. I s blouděním jsem trasu ujel za 3 hodiny 23 minut čistého času (průměr 14,5 km/h). Pochlubte se případně se svými rekordy ... ;-).
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Nástupce Merida Bike Tour neztratil nic ze své předchozí kvality. Zázemí autokempu Olšovec je dobrým základem pro kvalitní organizaci soutěže. Bylo zde oproti ročníku před dvěma lety pár vylepšení. Jedním z nich bylo, že v ceně startovného byly dva nápoje v cíli, a na rozdíl od situace před dvěma lety bylo k dostání i nealko (před dvěma lety mi nutili jen pivo - byl jsem tam autem, takže nic ...). Zajímavé bylo i čtení jmen do cíle přijíždějících závodníků. Aspoň se lidé na někoho čekající dozvěděli, že ho právě propásli, když nebyli poblíž :-). Trasa závodu letos nebyla podmočená, takže se do toho dalo "dupat". Byl to příjemný cyklistický den a proto si plánuji účast na dalším ročníku.
Opět se musím vrátit k Hradeckému maratonu. Jako jediný z těch, které jsem letos jel, měl Maraton Okolohradce mizerné zázemí, postavené kolem stadionu pod lízátky. Žádné sprchy, nedostatek pití (když člověk dojel, nemohl si ani koupit pití, protože už došlo a i když je to téměř v centru města, žádná příhodná hospoda poblíž nebyla). Výsledky jsem se dozvěděl až z Internetu (jestli byly vyvěšeny někde v zázemí závodu, nevšiml jsem si kde ... ). Jednoduše celková organizace Hradeckého maratonu mi přišla mizerná, s GT Zascar Challenge nebo RaVo Maraton podkrkonoším nesrovnatelná.
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Na letošním ročníku připravili pořadatelé změnu trati, která vedla k jejímu prodloužení o cca kilometr, ale především k zlepšení jejího profilu. Celkově musím pochválit pořadatele za kvalitní organizaci závodu. Velmi přehledná registrace, kvalitní značení trati (až na jeden renonc s "mlíkem", za který však pořadatelé tak úplně nemohli), dobrá organizace v prostoru cíle včetně zajištění umytí kola a závodníků. I když den před závodem pořádně sprchlo, trať rozhodně nebyla taková bažina, jako v Hradci Králové. Na druhou stranu kvalita tratě měřená v náročnosti kopců narostla. Byl to velmi dobrý trénink na Meridu ... teda vlastně od letoška GT Zascar Challenge. Smekám před kvalitní organizací podniku. Měl jsem navíc i dobrý pocit z toho, že jsem skutečně na závodě věnovaném závodníkům, provozovaném lidmi zapálenými pro věc a doplněném promo akcemi. Krásný byl i závěr tomboly, kdy k jejímu konci dojela závod v pořadí třetí žena na dlouhé trati, takže z kola šla rovnou na stupně vítězů ... :-) . V Hradci Králové jsem si tak trochu připadal jako na promo akci doplněné závodem (je to prosím čistě osobní názor, chcete-li oponovat, oponujte). Jediné, co je takovou malou šmouhou na velmi kvalitním závodě je průběžně stálá mírná neaktuálnost stránek. Myslím, že zlepšení propagace v tomto směru by zvýšilo počet účastníků ... .
Jediné, co mi trochu pokazilo náladu byl posunutý přesmykač na mém kole - prostě se mi v něm "kousnul" řetěz a přesmýkač se posunul tak, že dřel o největší tác. Takže jsem musel slézt a přesmýkač srovnat. Výsledek byl tristní - protože to bylo na začátku, předjelo mě celé startovní pole a protože jsem rovnal přesmykač co nejrychleji, neházel mi na nejnižší tác. Takže jsem měl problém s předjížděním závodníků s výrazně nižší výkonností a některé kopce, které bych jinak vyjel, jsem musel aspoň po nějakou část tlačit. Až vám budou někdy v servisu tvrdit, že "rozdíl ve funkčnosti není mezi tím LX a Deore přesmykem prakticky žádný", nevěřte jim. Za celou životnost LX přesmykače se mi v něm nikdy nekousl řetěz!
A ach ano, ještě si musím přisadit. To, že se na každém závodě najde idiot, který kouří pod nos závodníkům v cíli, na to jsem si už zvykl. Ale vidět bikera, jak po dojetí závodu dýmá cigaretu byl pro mě smutný pohled ... .
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Velmi jednoduchý závod, který může jet i člověk se špatnou kondicí. Závod není náročný na převýšení a je velmi rychlý. Pouze vám nesmí být líto, že si neuvěřitelně zaserete kolo. Tratě jsou vedeny především po hliněném povrchu, který se po nočním dešti na mnoha místech změnil doslova na močůvku. Takovou trať jsem ještě nezažil na žádném závodě. Takto zasrané kolo jsem ještě nikdy neměl. Poměr sportovní vyžití / údržba kola mi tedy vychází velice mizerně. Závod doporučuji jen těm, kteří si netroufnou na náročnější a nevadí jim, že poté stráví několik hodin dáváním kola dohromady. Těm ostatním, co jsou z Hradce a okolí můžu doporučit spíše níže zmíněné RaVo, které vede náročnějším, ale ne tak bahnitým terénem.
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Osobně mi příjde velmi trapné, když ze sebe někdo dělá sportovce a přitom hulí jako fabrika. Pamatuju si, jak jsem běžel po silničce vedoucí okolo golfového hřiště u Bráníku - jezdí na ní lidé na inlinech. Když jsem běžel kolem skupinky mladých lidí, v níž všichni měli na nohou inliny a všichni kouřili sedíce na zídce, neodpustil jsem si hlasitou poznámku "to jsou ale sportovci" vyslovenou co nejpohrdavějším hlasem. I z níže popsaných akcí mám s tímto neblahou zkušenost. Když jsem byl na RaVo maratonu, pořadí na výsledkovou tabuli dával člověk s retkem v puse. Nebyl to sice sportovec, ale přeci jen spoluorganizoval sportovní akci. Aspoň na tu dobu, co se podílel na sportovní akci, si to mohl odpustit. Druhý pocit marnosti byl, když jsem do kanceláře PIM šel vracet měřicí čip. Při vstupu do kanceláři PIM jsem cítil cigaretový kouř. Zde je nutno zdůraznit, že PIM má společnou recepci ještě s jinými firmami, tudíž nelze řici, že lidé z PIM v kancelářich kouří, ale každopádně to nedělá dobrou reklamu jinak vysoce kvalitnímu pořadateli sportovních akcí. Myslím, že vztah sportu a kouření vyjadřuje přesně věta z návodu ke sporttesteru: "kouření u uživatelů sporttesterů a těch, kteří se zajímají o své zdraví a kondici, se nepředpokládá". Bohužel žijeme v Čechách, kde je kuřák každý druhý. Proto je tu obrovská tolerance k této těžké závislosti a dokud bude normální kouření ve veřejně dostupných prostorách (včetně restaurací), nebudou případy, které jsem tu popsal, příliš ojedinělé.
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Zatím nejjednodušší závod, jaký jsem na kole jel. Bez problému ho ujedete i na treku - značná část závodu je po asfaltovém nebo betonovém povrchu. Mohu doporučit i fyzicky méně zdatným. Avšak pozor - úplně bez zvládnuté techniky jízdy v terénu to také není úplně ono - některé úseky cesty jsou pokryté štěrkem různých hrubostí. Viděl jsem zde mnoho odřenin u těch, kdo neodhadly možnosti své či svého kola. V cíli z nich udělali záchranáři vodníky (modro-zelená dezinfekce).
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Krátká trasa, kterou jsem na tomto závodě jel, byla převážně jednoduchým terénem (což ostatně bylo psáno v propozicích). Přesto se zde našlo pár náročnějších stoupání a několik technicky zajímavých sjezdů. Chcete-li si však na tomto závodě zajet skutečný MTB, volte delší 90km trasu. Na tomto závodě neprobíhá měření času pomocí čipů - čas je započítán v okamžiku, kdy své jméno nahlásíte delegátovi v cíli.
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Dobře organizované akce PIM se zlepšujícím se servisem od závodu k závodu. Závody se běhají ulicemi Prahy - tzn. asfalt, beton nebo "kočičí hlavy". Bez kvalitních běžeckých bot je nezkoušejte. Měření času je na těchto závodech realizováno čipy, čili je přesné. Běháte-li rádi, mohu tyto závody jen doporučit.
Okomentuj. Počet komentářů: 0
Kvalitně připravený závod v lesích okolo Jedovnice nedaleko Brna. Profil trati odpovídá závodům pro MTB - naleznete zde jak náročná stoupání, tak technické sjezdy. Na trekovém kole tento závod nezkoušejte. V roce 2005 byl terén stížen i tím, že týden před závodem byl deštivý, takže terén byl poměrně promočený. V roce 2006 jsem se bohužel nemohl zúčastnit, ale celý závod byl prý rychlejší právě díky suchému terénu. Měření závodu probíhá čipy, čili máte přesné výsledky.
Okomentuj. Počet komentářů: 0