Před maratonem se má člověk rozběhat, ale asi by to neměl být vystresovaný běh od autobusové zastávky k autobusové zastávce. To přesně mě čekalo ráno před maratonem, protože jsem podcenil intervaly víkendového provozu MHD. Vyšel jsem relativně pozdě a ještě mi jeden autobus ujel před nosem. Další jel za 25 minut. Takže jsem si dal běh ze zastávky Čimice do zastávky Katovická, abych tady zjistil, že si stejně nepomůžu, protože mi stejně nic jiného než autobus z Čimic dřív nepojede.
Takže tentokrát to byla před závodem skutečná hektika. Už v metru jsem se částečně převlékal, mazal choulostivá místa vazelínou a lepil náplast na bradavky. Ke startu jsem běžel ze zastávky Muzeum, protože to bylo nejrychlejší.
V šatnách jsem se začal hekticky převlékat necelou půlhodinu před startem. Ještě když jsem dal věci do šatny uvědomil jsem si, že nevím, kam jsem dal zavírací špendlíky pro číslo. Naštěstí byl u šaten ochotný člověk - patrně jeden z organizátorů - který mě zásobil náhradními špendlíky. Poněkud skepticky se vyjádřil o mé volbě trika, protože měl zkušenosti, že zrovna toto triko dře. Paradoxně já si toto triko na dlouhé běhy vybírám právě proto, že mě skoro vůbec nedře. Je to jediný takový tip trika, které jsem dostal při startech na akcích PIM (konkrétně půlmaratonu 2008), všechna ostatní trika jsou z hruběji utkané látky a při dlouhých trasách nejsou tak příjemné, jako právě toto triko z půlmaratonu.
Před startem jsem si ještě potřeboval odskočit. U poloviny záchodů poblíž šaten byla fronta, druhá polovina byla zamčená. Jak jsem to vyřešil nebudu radši přesně popisovat, ještě bych dostal dodatečně pokutu. Na start jsem přicházel 10 minut před výstřelem a do svého koridoru jsem neměl sebemenší šanci se dostat. Toto organizátor dost nezvládl - v jednom místě byla mezi startovními koridory a zahrádkou restaurace mezera tak pro jednoho člověka a ta byla naprosto beznadějně ucpána doprovodem jiných běžců. Takže jsem počkal na startovní výstřel a podobně jako mnoho jiných běžců beze studu přelezl bariéru oddělující startovní koridor, čímž jsem se dostal na startovní čáru za cca 2 minuty. Nicméně když není organizátor schopen vytvořit dostupné startovní koridory, proč bych to měl jakkoliv řešit.
Hned od začátku bylo cítit, že letošní maraton se poběží za skutečně teplého počasí. Ale naštěstí se mi běželo celkem dobře. Sice mi hned po dvou kilometrech slezly náplasti z bradavek (vzkaz pro Miloše Škorpila - ani ostříhání chlupů v okolí bradavek nezafungovalo), ale zde jsem se spoléhal na správnou volbu trika. Příště se asi rovnou vykašlu na náplasti a budu taky mazat vazelínou. Pro letošek jsem se vybavil i hořčíkovými tabletami, které jsem preventivně chroupal kus po každých pěti kilometrech. Na půlmaratonu jsem byl za 1 hodinu 57 minut a nějaké drobné, takže mě dost překvapilo, že vodič na 3:45 byl na obrátce u dvorců za mnou. Vše jsem pak pochopil, když mě o kus dál předběhl a měl u čísla napsaný jakýsi čas kolem osmi minut. Letos poprvé přišla novinka, že vodič neběžel na oficiální, ale na reálný čas.
Pravý očistec přišel na Smíchově. Dlouhý úsek asfaltu, do kterého pražilo slunce a byl prakticky bez závanu větru. Extrémní vedro. I po tomto úseku se mi běželo relativně dobře, ale už na 33. km jsem cítil, jak síly ubývají. Na 34. kilometru mě doběhl Petr, který před startem maratonu prohlašoval, že ho chce "ujít pod čtyři hodiny". Na moji poznámku, že jsem mrtvej, zareagoval tím, že je v pohodě, což potvrdil i tím, že se mi za občerstvovačkou začal pomalu ale velmi jistě vzdalovat. O kousek dál jsem dotáhl Martina, který vypadal nějak zničeně. Jak jsem se dozvěděl, zaběhal si už ráno na záchod a dehydratace z této akce se patrně projevila. Sám jsem se tedy snažil pokračovat v nastoleném tempu, i když už jsem cítil, že to pod čtyři hodiny asi nebude. Posledních 5km jsem střídavě šel a střídavě běžel, protože už nebylo kde brát. Naštěstí mě nebolela kolena, pouze unavené svaly - patrně benefit toho, že jsem víc než půl roku pracoval na změně stylu z běhu přes paty na běh přes špičky.
Nakonec jsem maraton dokončil za 4:07:12 oficiálního času, což je můj současný nejlepší výkon. Takže minimálně ještě jeden maraton (i když ne nutně ten pražský) si musím dát, abych se konečně pod ty čtyři hodiny dostal.
Komentáře zde (Počet komentářů: 0)