Na tento závod jsem se vydal pro otestování formy po zimě. Vzhledem k malým naběhaným objemům jsem si žádné iluze nedělal. Počasí bylo celkem příjemné - první letošní víkend, který by se dal nazvat jarní. Měl jsem celkem dilema, jak se obléct. Nakonec to vyhráli dlouhé běžecké kalhoty, Moira s dlouhým a navrch Adidas tričko s krátkým rukávem. Protože start byl až těsně před polednem, tak jsem si dopoledne dopřál ještě menší svačinku, protože vím, že když člověk běží hladový, tak to není úplně ono. Na start jsem jako obvykle přišel těsně před startem a v chumlu jsem už nedohledal Hynka, se kterým jsem se už před tím potkal. Ale to nevadilo, protože on je stejně výrazně rychlejší a tudíž mi kousek od startu pravidelně zmizí v dáli.
Start závodu je celkem dobře vybraný - vybíhá se do široké ulice a proto se ani ti vzadu příliš nezdrží. Hned od začátku jsem se do toho opřel, protože jsem chtěl dát čas pod 50 minut (což je u mě s mým rekordem 47:59 celkem už slušný výkon). Stala se mi však jedna věc, kterou jsem na běžeckém závodě nikdy předtím nezažil - přepálil jsem to takovým způsobem, že mě na prvním kilometru píchalo v boku! I když jsem zpomalil, nepříjemného pocitu jsem se už až do cíle nezbavil. Ještě na první polovině jsem se jakž takž držel kolem jednoho z vodičů na 50 minut (jestli jsem ho dobře poznal, tento vodič běhá na pražském maratonu na čas 4:00), ale vlastně již od třetího kilometru jsem svůj běh při výdechu doprovázel hekáním podobným tomu, jaké používají tenisté. Přerušil jsem ho jen když jsem povzbuzoval Hynka, který běžel v protisměru.
Druhá polovina závodu už byl očistec. Zelené vesty vodičů na 50min zářily daleko přede mnou a já dokonce na 7.kilometru chvíli šel - na tak krátké trase naprosto nevídaná věc. Asi kilometr před cílem mi naproti dorazil Hynek a povzbuzoval mě až do cíle. Tentokrát to ale čas pod 50 minut nebyl. Naprosto zničený jsem doběhl za 50:39. Tak možná příští rok ... .
Komentáře zde (Počet komentářů: 0)