Letos mě brácha přemluvil, abych si s ním dal Jevišovku. K tomu pomohlo především to, že Mattoni Night Grand Prix se letos koná až druhý víkend září. Proto jsem se rozhodl dát si rozcvičku před Jedovnicí. Že bude závod rychlý vyplývalo už z jeho profilu a navíc tomu nahrávalo sucho. Však také na stránkách Kolo pro život je k tomu vydán článek Letecký den v Jevišovce. I když, létalo se tam pomaleji, než se ve článku uvádí.
Do Jevišovky jsme přijeli se skoro celou bratrovou rodinou, protože se švagrová a synovec účastnili "Family day" Kooperativy. Prvním sportovcem z rodiny tak byl synovec Ondřej, který ve své kategorii do 10 let obsadil úspěšné páté místo z jednadvaceti. Uvidíme - třeba do příštího roku potrénuje na "bednu".
V Jevišovce nás přivítal jeden z patrně posledních teplých letních dní a tak už na startu jsme se celkem slušně potili. Poté, co celé početné pole závodníků vyrazilo, jelo se v obrovské skrumáži vysokou rychlostí, takže jsem se ze začátku soustředil především na to, abych se nezapletl do nějakého pěkného pádu.
Po pár kilometrech přišli první šotolinové a jemného prachu plné cesty. Zhoršená viditelnost ve mě vyvolala ještě větší opatrnost, ale naštěstí jsem se do žádné nebezpečné skrumáže nedostal. Dost dlouho se jelo velmi rychle a vcelku se závodní pole netrhalo. Vydrželo to tak až do jediného prudkého kopce na celé trase, kde většina závodníků hned na začátku slezla z kola a tlačila. Protože to bylo pod mojí závodnickou čest, abych slézal, pustil jsem se hrdinně do kopce na kole. Bohužel jsem musel objíždět tlačící závodníky, takže na mě zbyla jen kamenitá část, kde mi to asi v třetině uklouzlo a tlačil jsem taky. U občerstvovačky jsem si jako jeden z mála došel pro několik kalíšků jonťáku a pak pokračoval i přes drncavé části do cíle prvního kola. Tím jsem projížděl za hodinu a pět minut.
Během druhého kola na mě začalo doléhat vedro, a ačkoliv jsem si pořídil litrovou Isostarku flašku, zásoba pití se začínala povážlivě tenčit. Před opakováním jediného prudkého kopce jsem ji prakticky vyprázdnil. Tentokrát jsem však mohl díky nižší hustotě závodníků kopec v klidu vyjet. Jaké to pro mě bylo překvapení, když jsem na vrcholu kopce zjistil, že jedním z tlačících závodníků je ten výborný vrchař, který mi do kopce vždy ujíždí - tedy můj bratr. Poprvé za tu dobu, kdy jezdíme společně na závody se mi ho podařilo v pokročilé fázi závodu předjet.
Za dlouhým sjezdem z jediného prudkého kopce na trase Jevišovky následovala šotolinová část zpět na hranice s Českou Republikou. Zde už se mi povážlivě začal lepit jazyk na patro. Proto když jsem vyřízený přijel k občerstovačce, slezl jsem z kola a začal do sebe klopit kalíšky jonťáku. Koutkem oka jsem zahlédl, jak brácha projíždí kolem. Ať jsem se pak snažil, jak jsem chtěl, už jsem ho do cíle nedojel. Ale tentokrát byl rozdíl aspoň méně než minuta. Po projetí cílem mě zarazila naměřená vzdálenost 56km. Na výsledovce sice vypadá průměr 29,4 km/h famózně, realita je však taková, že skutečný průměr byl jen něco přes 25 km/h. Asi by si to organizátoři měli přeměřit pokaždé, kdy trasu pozmění.
Závod byl zajímavý a hlavně dost rychlý. Příští rok uvidíme - bude-li však ve stejném termínu PIM Night Grand Prix, dostne Night Grand Prix přednost ... .
Komentáře zde (Počet komentářů: 0)