Letos jsem už navštívil několik lyžařských areálů a proto jsem se rozhodl podělit se o zkušenosti s těmito areály. Jestliže někdo máte také zkušenost s těmito areály, podělte se o ní, případně přidejte komentář k vašemu oblíbenému areálu, který může sloužit jako dobrý tip.
Tento areál patří do skupiny areálů Snowhill a webové stránky týkající se tohoto areálu naleznete zde. Areál je dobře dostupný a v naprosté pohodě zaparkujete na krytém parkovišti prakticky hned u sjezdových tratí. Na kopec vás vyvezou hned dvě pohodlné čtyřsedačkové lanovky Doppelmayr plus jedna dvojsedačková na sjezdovce pláně. U paty jedné z lanovek najdete i příjemnou nekuřáckou samoobslužnou restauraci se slušným výběrem jídla. Tady však výčet kladů končí. Co se týče toho nejdůležitějšího - sjezdových tratí - tak zde už jsem tak nadšený nebyl.
Kdyby byl otevřený celý areál, bylo by to výrazně zajímavější. Ovšem začátkem ledna byly v Liberci otevřeny pouze dvě červené sjezdovky - 3, 4 - které se sjížděli v jednom úzkém místě. V průběhu dne se tento úsek sjezdovek stal místem boje o přežití. Velmi zmuldované místo, plné polehávajících snowbordistů, malých dětí, u kterých nevíte, kdy to téměř na místě uhnou na druhou stranu a mezi tím pár šílenců, kteří nebyli schopní pochopit, že v tomto místě by neměli jezdit rychle. Ano, byla ještě otevřena sjezdovka na pláních, avšak přejezd na pláně je po zasněžené štěrkové cestě, kde štěrk často vystupuje a samotná sjezdovka je sice široká, ale přišla mi rozměklá, velmi pomalá a vcelku rychle se v ní objevovaly vydřeniny. Tento areál proto můžu doporučit pouze v případě, že bude otevřena i černá slalomka, nebo celá červená 1. V opačném případě zvažte, jestli vám to prodírání se zúženým místem stojí za to.
Asi nejpodstatnější výhodou tohoto areálu pro pražany je dobrá dostupnost právě z Prahy. Já osobně jsem se do areálu za pomoci navigace dostal za hodinu a čtvrt, tzn. ti řidiči z Kobylis, Bohnic a Proseka, kteří nedodržují rychlostní omezení tak striktně jako já, se do areálu dostanou řádově za hodinu. Jediná nepříjemná část cesty je průjezd Ústím nad Labem, protože - ať se na mě ústečáci nezlobí - to město prostě smrdí. A to kvůli tomu závodu hned na jeho okraji. Patrně to bude nějaká chemička.
Telnický areál patří mezi ty menší, ale sjezdovky jsou docela pěkné a ceny přijatelné, i když v jistém smyslu také zajímavé, co se týče politiky (celodenní jízdenka na 7 hodin za 350Kč, jízdenka na 4 hodiny za 300Kč). Asi nejhezčí sjezdovka je černá Slalomka. Ale zde se hned dostáváme k nejslabšímu místu areálu, kterým jsou vleky. Ten na Slalomku je extrémně nepohodlný. Je to talířový vlek, který má krátké tyče, takže se velmi rychle napnou, na začátku vás krásně hodí a hlavně ten talíř se vám nepodaří dát pořádně pod zadek, takže vás kvalitně tlačí do stehen a od třetiny sjezdovky je jízda na vleku utrpením. Kvůli tomu jsem si dal nejlepší sjezdovku v areálu pouze několikrát
O něco lepší je poma vedoucí na vrchol dvou červených sjezdovek (kde ta nová sjezdovka není moc povedená, protože je po celém svém profilu dost úzká, ale vzhledem k celkovému počtu lidí v areálu příliš nevadilo, že z těchto sjezdovek je použitelná pouze jedna). Nicméně začátek této pomy také není nejšťatnější, protože i zde se nejdřív pružina v tyči napne na maximum a pak vás krásně vymrští. Cesta touto pomou je však výrazně pohodlnější, pokud si zrovna nevylosujete tyč, která nemá shrnutou ochrannou pryž, což vede k zachycení vašich kalhot a někdy i kůže do koncovky talíře.
Co bylo v tomto areálu velmi příjemné byla rodinná nekuřácká hospůdka pod sjezdovkou, kde vás obslouží milí majitelé hospůdky a nabídnou vám dobré jídlo za velmi přátelskou cenu.
Do tohoto areálu jezdím, když jsem na víkend u rodičů ve Svitavách. Vlastně je to historicky mnou nejnavštěvovanější areál, protože jsem do něj jezdil celou dobu, než jsem si dal od sjezdového lyžování desetiletou pauzu. Když jsem tedy do tohoto areálu přijel po deseti letech, byl jsem překvapený mnoha zlepšeními. Místo původní kotvy zde mají čtyřsedačkovou lanovku - první čtyřsedačka značky Tatrapoma, kterou jsem kdy viděl. K dispozici je i vlek - poma, na kterém je ve srovnání s vleky v Zadní Telnici luxusní svezení. Na začátku prakticky vůbec netrhne a celkově je cesta na vleku naprosto pohodlná.
Pod svahem přibyla pěkná samoobslužná nekuřácká restaurace a ještě je k dispozici ve velkém stanu restaurace Iglů. Sjezdovky jsou zde pěkné a už při první návštěvě poctivě zasněžovali jedinou nezprovozněnou - Slalomku. Když jsem sem přijel za tři týdny, byl celý areál už otevřený. Jednou nepříjemností je, že vzhledem k tomu, že se jedná o jeden z mála výše položených areálu v širším okolí, bývá zde dost lidí, což vede k tomu, že v největším návalu čekáte na čtyřsedačku až čtvrt hodiny. Další nepříjemností je omezená kapacita parkoviště hned u sjezdovky, takže když přijedete po 8:15, už budete muset parkovat na vzdálenějším parkovišti a nechat se dovézt ke sjezdovce skibusem. Chcete-li tedy navštívit tento areál, vřele doporučuji přivstat si.
Začnu tou největší předností - mají tu opravdu pěkné sjezdové tratě. Vyjedete-li čtyřsedačkou Doppelmayr na Tanvaldský Špičák, máte napravo od sebě pěknou širokou červenou sjezdovku a nalevo od sebe pěknou širokou černou sjezdovku. Černá pak navazuje na o trochu užší, ale stále pěknou červenou sjezdovku, která vás dovede ke spodní stanici čtyřsedačky. Přitom cesta do tohoto areálu z Prahy je jen o deset minut delší než na Ještěd, přičemž parkoviště sousedí hned se spodní stanicí lanovky. Ovšem lyžařské vyžití je oproti Ještědu výrazně lepší. Ceny jízdenek jsou s ještědským areálem srovnatelné a přitom si tu zalyžujete mnohem lépe. Na čtyřsedačku jsem (v sobotu) nečekal déle než pět minut.
Co jsem v tomto areálu postrádal, to byla nekuřácká restaurace. Můj pevný názor je, že kouření ke sportu nepatří, a proto by nekuřácká restaurace ve sportovním areálu měla být naprosto samozřejmým standardem. Když jsem chtěl jít na oběd, tak jsem nejdříve nahlédl do údajné restaurace Krmelec, abych letmým pohledem na kuřáky foukající smrdutý modrý dým do prostoru zařízení zjistil, že se nejedná o restauraci, ale o pajzl. Udělal jsem tedy čelem vzad a vyjel na vrchol Špičáku. Zařízení na vrcholu je také pajzl, protože se tam kouří, ale na oběd tam popelníky ze stolů seberou, což je ještě jakž-takž přijatelný kompromis. Nicméně na oběd jsem tam díky vytíženosti personálu čekal třičtvrtě hodiny a to jsem byl patrně jeden z nejrychleji obsloužených. Jediné místo, kde by teoreticky mohla být restaurace - čili nekuřácký podnik - je na dojezdu modré 7. Tam jsem však nebyl. Až příště pojedu na Tanvaldský špičák, tak si buďto vezmu oběd s sebou, nebo si najdu nekuřáckou restauraci v Tanvaldu (jestli existuje) a extra si přivstanu, abych si zalyžoval na jízdenku od 8 do 12 a pak si zajel na oběd do skutečné restaurace. V pajzlech jíst odmítám.