Ač jsem fanouškem rally, až do letoška se mi nepodařilo podívat se osobně na nějakou soutěž mistrovství světa. Jedním z důvodů je, že nerad lítám letadlem. Původně jsem si plánoval, že "někdy" zajedu do Trieru podívat se na Rally Deutchland, ale letos tato rally v kalendáři mistrovství světa není. Nejbližší soutěží v rámci mistrovství světa, která se letos jede, je Rajd Polski / Rally Poland. Moje rozhodnutí podívat se na mistrovskou rally ještě letos uspíšilo to, že se blíží konec současných vozů WRC a proto jsem je chtěl ještě vidět naživo.
S kolegou Martinem jsme tedy ve čtvrtek po poledni vyrazili z Prahy do Mikołajek. Ze začátku to vypadalo na velmi napínavou cestu, protože navigace nám (i na starém úseku D11) vytrvale psala "Off Road". Naštěstí se v Jaroměři, když Martin začal vyhrožovat nahrazením tištěnou mapou, navigace umoudřila a do Mikołajek nás nakonec dovedla. Akorát jsem si ke konci cesty říkal, že přes Olsztyn se už navigovat nenechám, protože v Olsztyně a blízkém okolí silnice připomínaly spíše tankodrom, než cestu pro běžná auta (aspoň, že už je tam opravovaly).
Mikołajki jsou příjemné městečko u Mazurkých jezer, avšak jeho krásy jsme ve tři ráno, kdy se nám podařilo do města dorazit, moc nevnímali. Byli jsme rádi, když se nám podařilo najít zamluvený penzion. Z času dojezdu asi vcelku jasně vyplývá, že jsme druhý den nebyli na první RZ.
Když jsme se ráno probrali a koupili něco k jídlu, tak jsem posoudili časový rozvrh a vybrali až ten den třetí (celkově čtvrtou) RZ. Na ní jsme přijeli asi 20 minut před začátkem, takže už nebyl moc čas procházet si trať a hledat to nejlepší místo. Vybrali jsme tedy standardní divácké místo u jedné kosy. Potkali jsme zde i skupinku čechů z Plzně, kteří si RZ předtím projížděli a ujistili nás, že na předchozích dvou jsme moc míst k výběru stejně neměli a že tato je z těch tří asi ta nejlepší.
Vidět nejlepší rally jezdce světa na vlastní oči přímo u trati je zážitek, který se nedá ústně předat. Musí se to prostě zažít. Mě osobně nejvíce uchvátil styl jízdy bratří Solbergů. Je to snad ten nejklasičtější severský styl jízdy a na šotolině je naprosto famózní. Bohužel jsme se ten den nedočkali Sebastiena Loeba, protože tento fenomén rally nejen posledních let si vybral letos již podruhé svoji slabou chvilku a někde dříve na trati RZ vylomil kolo. Krásný byl ale i průjezd Mikkelsena s Fabií WRC a je jen škoda, že to auto Škoda Motorsport nedotáhla tak vysoko, jak bylo možné. Pohled na toto auto v rukou rychlého severského jezdce na šotolině byl také fenomenální.
V tento den jsme se s Martinem na jinou RZ nepřesouvali, a proto jsme měli spoustu času na to, abychom si našli místo pro druhé průjezdy touto RZ. Nakonec jsme zvolili jinou kosu s vysokým břehem, od které byl ještě i slušný výhled po části trati. Ač jsme stáli dva metry od RZ, bylo toto místo bezpečné a také zeleně opáskované (tj. pro diváky určené). Oproti předchozímu místu jsme tu měli i výrazně lepší výhled, protože se nám tentokrát necpal do výhledu značně obtloustlý divák se zrcadlovkou. Pozorovat auta z takovéto blízkosti byl skutečně skvělý zážitek. Opět nezklamali bratři Solbergové, ale ani náš JWRC jezdec Martin Prokop, který zaujal svojí dravou jízdou. Podobně dravě jel i Abbring, který vedl v klasifikaci JWRC. Zajímavé bylo, že jízda Michala Kosciuszka mi zdaleka tak dravá nepřipadala, nicméně byl v celkovém hodnocení před Martinem Prokopem.
Večer jsme v Mikołajkách povečeřeli v restauraci na kraji jezera a ačkoliv jsem menu v polštině docela dobře rozumněl, tak poté, co jsme promluvili česky, se nás servírka zeptala "deutch?", načež Martin reagoval "english". Reakce servírky byla zakroucení očima a donesení menu v angličtině. Jídlo a pivo bylo dobré a za rozumné ceny. Po večeři jsme se s Martinem vydali na procházku po nábřeží jezera. Zatímco v běžných městech bývá nejrušnější částí zpravidla centrum, zde jednoznačně vedlo nábřeží, kde se dlouho do noci pařilo (a že poláci umí pařit jsme se přesvědčili i na RZ).
Druhý den ráno jsme vyrazili do servisu podívat se na ranní servis vozů. Zatímco spousta lidí se tísnilo u Fordu a Citroenu, šel jsem se podívat k relativně malému servisnímu místu Pettera Solberga. Že je na starších vozech práce pro mechaniky náročnější se projevili už jen tak, že pro změnu setupu tlumičů je museli demontovat/namontovat. A to museli stihnout v rámci čtvrthodinového limitu. Kdyby takto fungovali běžné servisy ... .
Poněkud komornější atmosféra vládla u servisního zázemí Martina Prokopa, který se v poklidu protahoval před ranními RZ. Poté co Martin Prokop naskládal svoji vysokou postavu do neadekvátně malého Citroenu C2, vyrazil vstříc dalším ostrým kilometrům a tím se pro nás stalo servisní zázemí nezajímavé a vyrazili jsme vstříc diváckým místům.
Na RZ Widminy jsme vybrali divácké místo, které umožňovalo výhled na velký kus trati včetně jednoho malého skoku. Na tomto místě bylo určitě více než tisíc lidí (můj amatérský odhad je tak dva až tři tisíce). Na takzvaný menšinový sport je to docela slušné (na to, že to bylo jedno z mnoha diváckých míst). Kromě už dříve viděných jezdců jsme si konečně mohli vychutnat jízdu Sebastiena Loeba. Mnohem lepší než v nějaké kose byl také pohled na jízdu S1600 a jiných slabších tříd.
Poslední RZ, kterou jsme viděli, byl začátek RZ Gawliki. I zde jel pěkně Martin Prokop, ale musím říct, že Kevin Abbring jr. je skutečný střelec. Jel opravdu neuvěřitelně naplno a první místo v JWRC si jednoznačně zasloužil.
V neděli jsme už na žádné RZ nevyrazili, protože nás čekala ještě dlouhá cesta zpět do Prahy. Mikołajki by sice byly pěkné místo na dovolenou, ale vzdálenost z České Republiky a dosavadní neexistence severo-jižní dálnice v Polsku tuto možnost pro čechy celkem vylučují. S dálnicemi v Polsku bylo také několik zajímavých zážitků. Je vidět, že poláci velmi intenzivně pracují na vylepšení své silniční sítě. Dálniční úsek, který je kousek od Varšavy, není ani v nejnovějších mapách pro navigaci (mám verzi pro rok 2009). Navigace se mě snažila přesvědčovat, abych odbočil na místech, kde žádné odbočky nebyly. Protože jsme nastavili placené úseky, protože jsme se domnívali, že po dálnici nás navigace vést nemůže, když není po jaké, tak jsem poněkud znervózněl, když nás navigace dovedla na dálnici A2. Poté, co jsme na ní najeli, jsem poprosil Martina, aby přenastavil navigaci na neplacené úseky. Dost mě překvapilo, když nás navigace nadále vedla po dálnici A2. Byl jsem trochu nervózní z toho, aby mě nezastavili polští policisté a nenapařili mi rovnou 500 złotých pokuty. Má obava ovšem byla zbytečná. Když jsme sjížděli z dálnice, byla na pokračování vidět značka dálnice s doplňkovou tabulí informující o tom, že je placená. Tedy zjevně nás navigace vedla správně - po neplaceném úseku.
Rajd Polski byl opravdu pěkným zážitkem. Už uvažuji o tom, že příští rok si pro změnu zajedu do Trieru. Na závěr pak ještě přidávám odkaz na fotky z Rajdu.
Komentáře zde (Počet komentářů: 0)